Významné osobnosti

Náchod má dlouhou tradici vychovávání jedinečných osobností, jejichž odkaz dodnes obohacuje naši společnost.

Josef Bartoň-Dobenín

Josef Bartoň-Dobenín

28. 12. 1838 Žďárky - 12. 12. 1920 Náchod

Josef Bartoň se vyučil barvířem a na jaře roku 1858 převzal svůj dědický podíl - bělidla s barevnou a tiskárnou ve Vysoké Srbské. V roce 1866 přesídlil do Náchoda, kde provozoval barvířství. V roce 1885 nechal postavit mechanickou tkalcovnu a barevnu v Bražci. Během let 1905-1907 si se svými syny zřídili přádelnu bavlny ve Starém Městě nad Metují. Od sedmdesátých let 19. století se příležitostně angažoval v náchodské samosprávě. Dne 19. prosince 1899 byl zvolen novým starostou města. Díky jeho iniciativě byla dokončena reprezentativní budova gymnázia a postavena nová radnice. Angažoval se také v oblasti filantropie. V letech 1908-1909 nechal v Náchodě vybudovat zařízení, které by se postaralo o osiřelé děti. Ústav byl otevřen 5. prosince 1909 s jediným cílem, aby byla budova pojmenována po jeho zakladateli - Bartoňův okresní sirotčinec - stala pro sirotky útočištěm, nahradila jim domov a vybavila je pro pozdější samostatný život.

Josef Bartoň byl v roce 1912 povýšen císařem Františkem Josefem I. do šlechtického stavu, a to díky jeho práci v textilní výrobě a působení ve veřejné a charitativní činnosti.

Josef Bartoň-Dobenín je čestným občanem města Náchoda.
Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský

Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský

15. 2. 1724 Mitava (Lotyšsko) - 13. 1. 1800 Jelenov (Polsko)

Roku 1792 zástupce vévody Petra Birona koupil náchodské panství v dražbě za velmi nízkou cenu. Rod Bironů však v Náchodě nikdy trvale nepobýval, přijížděli sem jen na občasné návštěvy.

Vévodovu rodinu v této době tvořila jeho již třetí manželka Anna Caroline Charlotte Dorothea von Medem a jejich čtyři dcery. Teprve roku 1796 přijel vévoda s celou rodinou a četným dvorem poprvé do Náchoda. Na jeho příkaz byl od začátku roku 1797 náchodský zámek opravován a upravován, protože tehdejším nárokům šlechty nevyhovoval. Hlavním důvodem však bylo, že současný stav budov zámku neumožňoval využití pro hudebně divadelní soubor. Zámek dostal novou střechu, byly strženy dřevěné pavlače na hlavním nádvoří a na stráni k městu byly vybudovány nové schody.

Především bylo zřízeno zámecké divadlo a Španělský sál upraven pro komorní koncerty. Divadlo bylo poté v 19. století změněno na úřednické byty. I když osobně se vévoda v Náchodě objevoval pouze sporadicky, prostřednictvím hospodářských

úředníků o celé panství pečoval velmi dobře. V rámci svého patronátního práva se staral o školství, kdy nechal postavit nové školy. Nejvýznamnější reformní aktivitou v duchu nových a osvícených názorů byla jeho snaha o změnu dosavadní formy výkonu roboty z naturální na finanční vyrovnání. Koncem roku 1799 se zdravotní stav Birona začal prudce zhoršovat. Podle dochovaných záznamů dvou pražských lékařů zemřel pochybením při léčení na otravu rtutí. Jeho ostatky byly převezeny na náchodský zámek a odtud do Zaháně, kde byl pohřben do rodinné hrobky.
Vratislav Blažek

Vratislav Blažek

31. 8. 1925 Náchod - 28. 4. 1973 Mnichov

Navštěvoval náchodské reálné gymnázium, spíše ale z nechuti nestudoval a byl vyloučen. Rok se učil drogistou, načež se dostal na grafickou školu do Prahy. Roku 1944 ho čekalo pracovní nasazení v náchodském gumárenském podniku. Po válce studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Nad malováním však zvítězilo slovesné umění, věnoval se literární a dramatické tvorbě. První pokusy byly veršované, následovaly humoristické povídky, práce pro rozhlas a divadlo, filmové náměty a scénáře (Cirkus bude, Hudba z Marsu, Tři přání, Dáma na kolejích, Světáci) i účinkování ve filmech a v televizi. Je autorem scénáře prvního českého muzikálu Starci na chmelu, v němž si také sám zahrál. Napsal také texty k téměř stovce písniček (např. Dáme si do bytu, Lékořice, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, Milenci v texaskách). Od roku 1949 byl dramaturgem a později scénáristou Československého státního filmu.

V roce 1968 emigroval přes Rakousko do tehdejší NSR, žil v Ingelheimu nad Rýnem a poslední tři roky v Mnichově. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu na náchodském hřbitově.

V roce 1975 byla Blažkovi udělena in memoriam Cena Egona Hostovského a v roce 1990 byl jmenován čestným občanem města Náchoda in memoriam.
RNDr. Ing. Jaroslav Celba

RNDr. Ing. Jaroslav Celba

26. 12. 1924 Kramolna u Náchoda - 27. 2. 2013 Praha

Studoval na náchodském gymnáziu. Studium musel v době druhé světové války přerušit a byl totálně nasazen do náchodské továrny s válečnou výrobou Mettalbauwerk. Již od mládí se věnoval hudbě.

Po květnu 1945 odmaturoval na gymnáziu a na přání rodičů začal studovat chemii na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství a současně večerní konzervatoř v Praze. Z politických důvodů byl v únoru 1948 z vysoké školy vyloučen, nastoupil vojenskou službu a poté strávil několik let ve vězení. Dvanáct let pracoval jako pomocný dělník a v této době vystudoval po večerech lidovou konzervatoř. Dlouho se pak nemohl se svými skladbami uplatnit, až díky animátorovi Zdeňku Smetanovi získal kontakt na animovaný film.

Od roku 1967 skládal hudbu k animovaným filmům, především večerníčkům. Je autorem oblíbené hudby k večerníčkovým seriálům Pohádky z mechu a kapradí, Maková panenka, Štafl ík a Špagetka, O klukovi z plakátu, O hajném Robátkovi a jelenu a dalším. V roce 1964 začal spolupracovat s jazzovým orchestrem Armádního uměleckého souboru. Psal také vážnou hudbu. Náchodu jsou určeny jeho dvě skladby z oblasti církevní hudby - Náchodská mše pro sv. Vavřince a Vánoční mše náchodská na slova Libora Volného.

Závěr života prožil skladatel v Myšlíně u Prahy, pohřben je na hřbitově v Mnichovicích.
Jaroslav Cita

Jaroslav Cita

20. 8. 1926 Vysokov u Náchoda - 10. 3. 2013 Nové Město nad Metují

Vyučil se příručím v železářském obchodě v Novém Městě nad Metují, ale jeho srdce vždy lákal kreslený filmařský svět. Jako svou prvotinu natočil v roce 1964 na amatérský osmimilimetrový film kreslený film Černoch, s nímž v roce 1966 vyhrál festival Rychnovská osmička. Jeho filmografie čítá kolem 200 animovaných filmů, z nich 113 profesionálních. Nejznámější je jeho večerníček o Maťovi a Klinčekovi. V roce 1974 zahájil dráhu profesionálního filmaře ve studiu kresleného filmu na Barrandově. Tam pracoval jako scénárista, animátor a režisér. Postupně začal spolupracovat s desítkami redakcí, pro které vytvořil několik tisícovek kreslených vtipů. Jeho filmy získaly přes sto ocenění na různých, převážně zahraničních festivalech. Z jeho iniciativy vznikl festival kresleného amatérského filmu Vysokovský kohout.

Byl členem Svazu dramatických umělců v oboru animovaného filmu. Nelze opomenout ani jeho pestrou výtvarnou činnost, tvořil převážně technikou akvarelu. Kromě obrazů vytvářel i pohlednice, novoročenky, pexesa a již zmíněné kreslené vtipy. Jako malíř byl členem Českého fondu výtvarných umělců.

Jaroslav Cita také napsal a ilustroval knihy pro děti.

V roce 2003 získal kulturní cenu města Náchoda.
Miloslav Čermák

Miloslav Čermák

29. 2. 1944 Náchod - 9. 12. 2010 Náchod

Miloslav Čermák vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, kterou ukončil v roce 1962. Po studiích pracoval až do své penze (do roku 1990) v podniku Tepna Náchod, kde vykonával různé stavařské funkce. Po srpnu 1968 se jako člen stávkového výboru veřejně angažoval a v listopadu roku 1989 pomohl organizovat setkání občanů s umělci na náchodském náměstí.

Od 1. 3. 1990 zastával funkci posledního předsedy městského národního výboru a po prvních svobodných volbách v listopadu 1990 post prvního starosty města Náchoda. V roce 1994 byl podruhé zvolen starostou, kdy kandidoval jako nestraník za Občanskou demokratickou stranu (ODS). Po dvou letech musel ze zdravotních důvodů z funkce starosty odstoupit. Ve volbách v roce 1998 znovu kandidoval za ODS, získal převahu hlasů a byl potřetí zvolen starostou.

Po ukončení čtyřletého volebního období zůstával členem městského zastupitelstva a pracoval jako předseda Komise prevence kriminality mládeže. Angažoval se také jako prezident festivalu Náchodská Prima sezóna.

Miloslav Čermák měl velkou zásluhu na řadě akcí města - získání Jiráskovy turistické chaty na Dobrošově pro Klub českých turistů, dokončení rekonstrukce Městského divadla Dr. J. Čížka, vznik nových zařízení sociální péče, zřízení Kulturní a sportovní nadace města Náchoda nebo partnerství s polským městem Kłodzko.
JUDr. Josef Čížek

JUDr. Josef Čížek

21. 12. 1861 Kosice - 30. 5. 1934 Praha

Josef Čížek pocházel z Polabí. Studia zahájil na gymnáziu v Novém Bydžově, po ukončení středního vzdělání v Hradci Králové se dal zapsat na Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V mládí se začal angažovat v sokolském hnutí a v mladočeské straně Karla Kramáře. Do Náchoda přišel v roce 1887 ještě před doktorskou promocí a nastoupil jako koncipient v advokátní kanceláři. Zapojil se do činnosti náchodského Sokola, kde byl následně zvolen jednatelem a později starostou sokolské jednoty i župy.

Svou politickou angažovanost pěstoval i v Náchodě - stal se spoluzakladatelem a předsedou organizace mladočeské Národní strany svobodomyslné (později Národně demokratické strany) a prosazoval se o české národní zájmy. Jeho aktivní činnost vyústila ve zvolení nejdříve okresním starostou (1903-1906, 1911-1919) a následně starostou Náchoda (1905-1919). Prosadil stavbu nového městského divadla a Hotelu U Beránka. Po odevzdání úřadu starosty se věnoval veřejné a kulturní práci - působil v mnoha spolcích a korporacích. V roce 1912 bylo Josefu Čížkovi uděleno čestné občanství města Náchoda. Zemřel v Praze a při jeho pohřbu v Náchodě dne 2. června 1934 se s ním přišlo rozloučit více než 20 000 lidí.
Jan Karel Hraše

Jan Karel Hraše

2. 4. 1840 Rataje u Bechyně - 6. 5. 1907 Náchod

I přes přání otce, aby se stal mlynářem, absolvoval mladý Jan Karel studia na gymnáziu v Písku. Dále pokračoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde se věnoval studiu českého jazyka a dějepisu. Po absolutoriu získal umístění jako suplent na vyšší reálné škole v Litoměřicích.

Během zdejšího působení se seznámil s Karolinou Těšitelovou, se kterou založil početnou rodinu. V roce 1868 získal místo učitele na nižší reálné škole v Náchodě, kde našel druhý domov. Velmi brzy se seznámil s historií města, svou pečlivou činností si vybudoval významné postavení a udržoval kontakty či navazoval přátelství s nejvýznamnějšími osobnostmi i rodinami ve městě. Často byl zván i na zámek do rodiny Schaumburg-Lippe. Zanedlouho se stal ředitelem měšťanské školy a nato okresním školním inspektorem. V letech 1876-1885 byl jmenován c. a k. konzervátorem hradeckého, chrudimského a čáslavského kraje a stal se dopisujícím členem vídeňské c. a k. ústřední komise pro zachování historických a uměleckých památek. Z titulu těchto funkcí prováděl archeologické výzkumy po celých severovýchodních Čechách. Objevil mj. i části pranýře a nechal jej před starou radnicí zkompletovat do původního stavu. Výrazně se také zasloužil o založení náchodského muzea.

Pro Náchod jsou jeho nejvýznamnějším dílem Dějiny Náchoda od nejstarších dob až do bitvy na Bílé Hoře vydané v roce 1895 a jejich druhý díl Dějiny Náchoda 1620-1740, který zůstal pouze v rukopise (vydáno v r. 1994). Podle dostupných zdrojů dále publikoval téměř dva tisíce příspěvků, roztroušených po více než padesáti periodikách. Kromě toho vydal na tři desítky knih pohádek, povídek, pověstí a divadelních her.
Hron z Náchoda

Hron z Náchoda

1241-1289 (doba jeho vládnutí)

Dle písemných pramenů je Hron první historicky doloženou osobou spjatou s Náchodem. Šlechtic pocházel z rodu Načeraticů, kteří dostali pověření od krále, aby dokončili osídlení zdejšího území a střežili hranici s Kladskem. Osídlení zdejšího území bylo dokončeno za vlády Hrona, který se těšil významnému postavení na dvoře Václava I. Hron plnil důležité úkoly od českého krále - například byl pověřen, aby se, dle Dalimilovy kroniky, v roce 1247 účastnil říšského sněmu, jež volil Viléma Holandského za císaře. Na tomto sněmu obdržel Hron od císaře pozměněný rodový erb s černým jednoocasým lvem, místo do té doby používané černé zkřížené ostrve ve zlatém poli. Nový erb se tak stal symbolem pánů z Náchoda. Tento přídomek byl posléze použit v listině břevnovského opata Martina z 9. srpna 1254, kdy došlo k vymezení hranic jeho panství. V tomto období byla pod hradem založena nová osada Náchoda, a to kvůli hospodářskému zásobování.

Podobu panu Hronovi dal malíř Mikoláš Aleš. Dle jeho návrhu realizoval Čeněk Vosmík model sochy, která se nachází v prvním patře nároží budovy nové radnice.
Josef František Hurdálek

Josef František Hurdálek

6. listopadu 1747 Náchod - 27. prosince 1833 Praha

Narodil se do rodiny chudého pláteníka, ale vzhledem k velkému nadání vystudoval filozofii, dosáhl bakalářské hodnosti a stal se mistrem svobodných umění. Roku 1771 byl ve věku 24 let jmenován hlavním prefektem v královéhradeckém kněžském semináři. Na kněze byl vysvěcen 21. září 1771 v Praze a primici slavil v rodném Náchodě.

Kníže Josef P. de Arragona Piccolomini, držitel náchodského panství, mu nabídl místo zámeckého kaplana a vychovatele svých dětí, kde dosáhl tak znamenitých výsledků, že byl osloven s nabídkou výkonu funkce hlavního prefekta „Tereziana", ústavu pro vzdělání šlechticů ve Vídni. Nabídku přijal, ve Vídni se kromě vzdělávání věnoval hlavně matematice a filozofii. Brzy byl jmenován radou královéhradecké konzistoře a představeným semináře. Kvůli šířícím se náboženským nepokojům v severovýchodních Čechách byl jmenován děkanem v Novém Městě nad Metují.

S probíhající velkou školskou reformou v monarchii byla jeho pastorační činnost vysoce oceňována. Později se stal představeným pražského generálního semináře, poté rektorem teologických studií ve Vídni, kde pracoval až do jejich zrušení r. 1790. Poté se vrátil do Prahy, kde v teologickém ústavu prosadil řadu vysoce oceňovaných reforem, které však následkem intrik jeho odpůrců vzbudily řadu podezření. Roku 1790 odešel na penzi a bydlel v Praze. 8. listopadu 1794 ho císař Leopold II. jmenoval děkanem litoměřické kapituly. Byl znám jako přesvědčený humanista, hlasatel mravnosti a nábožensky tolerantní osobnost. I přesto se stal terčem kritiky a obav, které vyústily ve vyšetřování semináře pro spojení s tajnými filantropickými společnostmi.

Na příkaz papežské kurie požádal vídeňský nuncius Paolo Leardi císaře, aby vyzval Hurdálka k rezignaci. 24. října 1822 Hurdálek rezignoval. Duchovenstvu v diecézi to oznámil zvláštním listemdokládajícím jak ušlechtilým duchovním byl. Jako emeritní biskup se v r. 1823 odstěhoval do Prahy, kde roku 1833 zemřel ve věku 87 let. Byl pochován na Malostranském hřbitově v Košířích. Roku 1890 bylo dodatečně splněno jeho poslední přání, aby byl pohřben v rodném Náchodě. Na stěně náchodského hřbitovního kostela sv.

Jana Křtitele tak dodnes jeho památku připomíná mramorová deska. Josef František Hurdálek patří mezi nejvýznamnější litoměřické biskupy,který byl svou činností znám v celé tehdejší střední Evropě.
Jan Letzel

Jan Letzel

9. 4. 1880 Náchod - 26. 12. 1925 Praha

Jan Letzel strávil dětství v Náchodě, v r. 1899 vystudoval stavitelské oddělení c.k. státní vyšší průmyslové školy. Téhož roku se stal asistentem oboru stavitelství na Státní průmyslové škole v Pardubicích. V roce 1901 získal stipendium pro studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, specializace na dekorativní architekturu, ve třídě profesora Jana Kotěry. V roce 1904 školu absolvoval jako jeden z nejlepších studentů. V letech 1904-1905 pracoval v architektonické kanceláři stavebního rady arch. Quida Bělského a podílel se na velkých stavbách v Praze. Prvním samostatným stavebním projektem a jedinou stavbou Jana Letzela v Čechách je lázeňská dvorana ve Mšeném u Budyně z roku 1905.

Letzelovy cestovatelské plány nebyly malé, nejvíce toužil vidět Japonsko. Seznámil se se zástupcem německé stavební fi rmy De Lalande a přijal nabídku na práci v Japonsku. Zde prožil téměř celý svůj profesní život a roky 1907-1920, které zde strávil, jsou nejvýznamnější etapou jeho tvorby. Letzel v Japonsku vyprojektoval více než dvě desítky budov. Je autorem projektu bývalého výstavního a obchodního paláce hirošimské prefektury, nad kterým vybuchla 6. srpna 1945 atomová bomba a který se stal připomínkou ničivosti jaderných zbraní.

Urna s ostatky Jana Letzela je uložena v rodinné hrobce na městském hřbitově v Náchodě.
P. Josef Myslimír Ludvík

P. Josef Myslimír Ludvík

22. 4. 1796 Dolany u Jaroměře - 1. 1. 1856 Náchod

Narodil se v nedalekých Dolanech u Jaroměře, kde jeho otec patřil mezi zámožné rolníky. Josef si zvolil dráhu duchovního. Po studiích na benediktinském gymnáziu v Broumově (1808-1813) pokračoval ve studiu filozofie v Litomyšli a posléze bohosloví v královéhradeckém semináři, kde byl v roce 1819 vysvěcen na kněze a o rok později se stal náchodským zámeckým kaplanem. Více jak 12 let strávených v Náchodě bylo obdobím, kdy započal nejen literární tvorbu, ale především historická studia v náchodském městském archivu. Dopisoval si s významnými osobnostmi českého kulturního světa, stýkal se s východočeskými vlastenci. Významné bylo i přátelství s P. Josefem Regnerem, který nastoupil jako zámecký kaplan o rok dříve a pojil je stejný obrozenecký zájem.

Jeho literární tvorba byla uveřejňována v buditelských časopisech a svou podporu české literární produkci vyjádřil členstvím v Matici české. V lednu 1833 se stal lokalistou ve Studnicích, kde se věnoval opravě fary, hřbitova i kostela, založil školní knihovnu a napsal historické dílo "Paměti duchovní osady Studnické". V roce 1847 byl jmenován farářem na Boušíně. O rok později byl dán na odpočinek a odstěhoval se do České Skalice, kde se v Malé Skalici po úmrtí P. Františka Hurdálka (1847) uvolnilo místo fundatisty. Zde na tzv. malé faře pracoval na sestavování svých sbírek v historické dílo. V prosinci 1854 jednal s nakladatelem Janem Hostivítem Pospíšilem o vydání výsledku svého třicetiletého bádání, dokonce byl rozeslán list vyzývající k předplacení Památek, jak zamýšlel své dějiny nazvat.

Na Nový rok 1856 odpoledne sloužil mši, v noci byl stižen mrtvicí a zemřel. Pochován byl na českoskalickém hřbitově, kde ho na poslední cestě vyprovodilo kromě řady zarmoucených přátel také 18 kněží

Životní dílo Josefa Myslimíra Ludvíka "Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho" vydal u nakladatele Pospíšila v Hradci Králové v roce 1857 kněz Jan Karel Rojek, děkan v Novém Městě nad Metují.
Ottavio Piccolomini

Ottavio Piccolomini

11. 11. 1599 Pisa - 10. 8. 1656 Vídeň

Italský rodák, kterého pozval v roce 1627 tehdejší majitel náchodského zámku Adam Erdman Trčka z Lípy, aby sloužil jako velitel vojsk Albrechta z Valdštejna. U Valdštejna se těšil velké přízni. Ottavio Piccolomini však prozradil císaři Ferdinandovi II. Valdštejnovy plány o vyhlazení Habsburků. Díky tomuto činu dostal od císaře v roce 1634 náchodské panství.

Po smrti svého syna Ascania, jehož ostatky jsou uloženy v náchodském děkanském kostele, odešel do španělských služeb. Když se vrátil zpět do Čech, nechal náchodský zámek přestavět na pohodlný palác a vyzdobil jej obrazy a gobelíny. V roce 1651 se oženil s vévodkyní Marií Benignou Sasko- Lauenburskou, pravnučkou Jiřího z Poděbrad, které ještě nebylo ani šestnáct let. Žili povětšinou ve Vídni, kde Ottavio vykonával státní funkce. Ottavio Piccolomini zemřel v roce 1656 po pádu z koně. Jeho manželka ho přežila o čtyřicet pět let a po jeho smrti oděla černý vdovský šat, díky čemuž se jí říkalo Černá paní náchodská.

Ottavio Piccolomini přivezl do Náchoda dokumenty o politické a vojenské situaci v Evropě nebo o dějinách italské renesance v letech 1635-1656. Mimořádně cenné jsou zejména dokumenty týkající se Polska, bojů ukrajinských kozáků nebo o ikvizičním procesu Galilea Galileiho (1564-1642).

Rod Piccolomini držel Náchod až do roku 1783.
Josef Regner

Josef Regner

24. 2. 1794 Havlovice - 11. 5. 1852 Náchod

Josef Regner se narodil do rodiny havlovického mlynáře. Vystudoval benediktinské gymnázium v Broumově, v Praze pak po dvou letech fi lozofi e vystudoval teologii. Na kněze byl vysvěcen v roce 1817 v Hradci Králové. Ještě před svým příchodem do Náchoda (1817 - kdy se stal náchodským kaplanem) se zasloužil o zvelebení náchodského zámeckého kopce, kde byly na jeho popud vysázeny šeříky. V roce 1829 se stal zámeckým kaplanem a z titulu této funkce měl na starosti i poutní kostel v Malých Svatoňovicích. V letech 1831-1845 působil jako farář v Hronově, poté byl jmenován náchodským děkanem.

S příchodem děkana Regnera do Náchoda začalo v jistém slova smyslu nové období v péči o školství a soustavné vzdělávání obyvatelstva. Působil jako školdozorce a zavedl nové předměty do zdejší školy - vlastivědu a polytechnickou výchovu. Dbal také na soustavné vzdělávání učitelů a zvyšování produktivity práce s cílem dosažení lepší životní úrovně. Tímto způsobem se také snažil řešit odbytovou krizi na Náchodsku velmi rozšířené domácí plátenické výroby vyvolanou rozšířením strojního zpracování bavlny. S rychlým rozvojem průmyslu však byla domácí výroba již odsouzena k úpadku.

Mezi Regnerovy další význačné aktivity patřilo zakládání hospodářských společností a budování jejich knihoven. Vždy se snažil sledovat, vynalézat a prosazovat nové metody a pracovní postupy v řemeslech a v zemědělství.

Jeho osobnost posloužila jako předloha spisovateli Aloisi Jiráskovi v románové kronice U nás.
Jindřich Roubíček

Jindřich Roubíček

1. 7. 1901 Jindřichův Hradec - 22. 1. 1971 Náchod

Jindřich Roubíček byl nejmladším ze tří sourozenců. Otec spravoval pilu u knížete Schwarzenberga, a proto se rodina často stěhovala. Již v dětství Jindřich nalezl zalíbení v sochařství. I přesto, že si to rodiče nepřáli, vyučil se kamenosochařem a posléze studoval jako hospitant na sochařsko-kamenické škole v Hořicích. V roce 1929 přišel do Náchoda, kde založil vlastní kamenosochařskou dílnu. Brzy se stal známým a vyhledávaným reprodukčním sochařem. Podle návrhů předního sochaře Jana Kavana vytesal řadu domovních znamení s nadživotním sousoším Pasačky na sídlišti ve Wolkerově ulici v Náchodě. Do pískovce vytesal sochu Bedřicha Smetany v Novém Městě nad Metují, kterou navrhl Josef Marek. Společně s Franěm Gibalem vytvořili památník Slovenského národního povstání v Ružomberoku.

Jindřich Roubíček vytvořil mnoho sakrálních a zahradních plastik, pamětních desek (např. pamětní deska kpt. Otakara Jaroše na náchodské poště) a památníků. Jednou z nich byla deska ruského emigranta Prokopa Vasileva, která bývala umístěna na náchodském hřbitově.

Syn Jindřicha Roubíčka, rovněž Jindřich, se věnoval restaurátorství, výtvarné i hudební činnosti.
Antonín Rokoš

Antonín Rokoš

14. 6. 1820 Náchod - 12. 4. 1883 Náchod

Pocházel z náchodské řemeslnické rodiny. Absolvoval zdejší městské školy a benediktinské gymnázium v Broumově, poté působil jako obchodník ve Vídni a v Náchodě, kde měl obchod se smíšeným zbožím. V revolučním roce 1848 se 24. června stal posledním magistrátním purkmistrem a následně 13. srpna 1850 byl zvolen prvním obecním purkmistrem. Tím zůstal až do 13. prosince 1866, kdy ze zdravotních důvodů rezignoval. Znovu byl jako hostinský zvolen purkmistrem v listopadu 1874 a v této funkci setrval až do své smrti. V čele města stál nejdéle ze všech - přes dvacet pět let. Pro město vykonal leccos užitečného, zvlášť těžká byla jeho situace v době pruské okupace ve válečném roce 1866. Opozice mu ovšem zřejmě oprávněně vytýkala nepořádek v obecním hospodářství. Politicky se zařadil ke stoupencům národní strany staročeské. Mimo jiné se osobně angažoval ve sbírkách na Národní divadlo.
Vilém Schaumburg-Lippe

Vilém Schaumburg-Lippe

12. 12. 1834 Bückeburg (Německo) - 4. 4. 1906 Náchod

Vilém byl mladším synem knížete Jiřího Viléma a kněžny Idy, princezny Waldecko-Pyrmontské. Jeho otec pro něj zakoupil náchodské panství v roce 1842, aby předešel možným rodinným sporům.

Především Ratibořice, jež byly součástí náchodského panství, Vilémovi zcela učarovaly. Studoval privátní gymnázium a po jeho absolvování se stal poručíkem v domácím knížecím mysliveckém praporu. Následně začal studovat práva na univerzitě v Bonnu. O pár let později narukoval do rakouské armády, kdy se zúčastnil italského tažení. Po smrti otce, v roce 1860, se pustil do reformy svého panství, která spočívala v reorganizaci správy, budování nových cest a zlepšení úrovně zemědělské výroby. V roce 1862 se oženil s Bathildis Anhaltskou, jež byla mladší sestrou budoucí lucemburské velkovévodkyně Adelheid. Po sňatku přesídlil na náchodské panství, nejdříve do Náchoda, následně do Ratibořic.
V roce 1866, kdy vypukla prusko-rakouská válka, musel narukovat a zúčastnil se mimo jiné i bitvy u Hradce Králové. V této době zapůjčil náchodský zámek jako lazaret pro zraněné vojáky. Válka způsobila na jeho panství značné škody, proto se hned po jejím konci pustil do renovace. Provedl opatření vedoucí ke zlepšení úrodnosti půd, zasadil se o rozvoj lesního hospodářství, rybníkářství a průmyslu, ale neopomíjel ani umění a vědu. V Náchodě se zasadil o rozšíření zámecké knihovny a v Ratibořicích se podílel na organizaci divadelních představení. Finančně podporoval spolky vojenských vysloužilců, stal se prvním protektorem Ústředního spolku pro udržování pomníků prusko-rakouské války.

Zemřel 4. dubna 1906, kdy ho postihla srdeční mrtvice. Je pohřben na vojenském hřbitově v Náchodě, který nechal v roce 1870 sám vybudovat.
Luba Skořepová

Luba Skořepová

21. 9. 1923 Náchod - 23. 12. 2016 Praha

Narodila se v Náchodě jako Libuše Skořepová. V letech 1942-1944 studovala herectví na Pražské konzervatoři. V roce 1945 se stala členkou Národního divadla v Praze, v souboru mladých ve Studiu Národního divadla, který vedl Jindřich Honzl. Zde se setkala s Josefem Kemrem, svým prvním manželem Josefem Pehrem a s hercem Milošem Nesvadbou, se kterým byla v Národním divadle téměř sedmdesát let. Luba Skořepová hostovala až do vysokého věku v řadě divadel, nejen v Národním, ale také v divadle Ypsilon, Městských divadlech Pražských či v divadle Metro.

Během svého života zahrála více než sto padesát rolí. Byla nejstarší aktivní herečkou, hrála v představeních jednoho herce, jako byla Mydlibaba aj. Luba Skořepová se šedesát osm let objevovala ve filmu či televizi. Hrála v řadě úspěšných českých snímcích, byť většinou epizodní či vedlejší role. Klíčové role začala Skořepová hrát až na sklonku života, například ve filmu Cesta z města či v seriálech Náměstíčko, Příkopy. Naposledy se objevila v seriálu dalšího náchodského rodáka Tomáše Magnuska Stopy života.

Luba Skořepová byla také oblíbenou českou spisovatelkou. Napsala deset knih. Dvakrát se vdala, zůstala ovšem bezdětná.
Antonín Strnad

Antonín Strnad

10. 8. 1746 Náchod - 23. 9. 1799 Sazená u Velvar

Antonín Strnad studoval nejprve na gymnáziu v Hradci Králové, kvůli bídným rodinným poměrům později vstoupil do řádu Societatis Jesu-Tovaryšstva Ježíšova, aby mohl bezplatně studovat filozofii. Církevní dráhu ukončil po zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Posléze nastoupil na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde se věnoval matematice. Jeho učitelem byl P. Josef Stepling, který ho významným způsobem ovlivnil v jeho další profesní dráze.

V roce 1774 se stal Strnad adjunktem hvězdárny, v letech 1774-1785 byl pak správcem matematického muzea v Klementinu. Po Steplingově smrti se stal mimořádným profesorem matematické a fyzikální geografie, následně i královským astronomem a třetím ředitelem klementinské hvězdárny. Antonín Strnad zahájil v roce 1775 pravidelná meteorologická pozorování denní teploty, tlaku vzduchu, vlhkosti a magnetické deklinace. Díky výsledkům tohoto pozorování byl v roce 1785 jmenován členem Mannheimské meteorologické společnosti. Přednášel praktickou astronomii, matematický zeměpis a meteorologii. V roce 1792 byl jmenován děkanem filozofické fakulty, o tři roky později pak rektorem. Stál při založení Královské české společnosti nauk, v letech 1787-1788 byl jejím předsedou. Antonín Strnad je také autorem mnoha publikací. Díky jeho iniciativě byl zachráněn orloj na Staroměstském náměstí v Praze.
Dr. Oskar Sýkora, MA, CDT, DDS, Ph.D., FADI

Dr. Oskar Sýkora, MA, CDT, DDS, Ph.D., FADI

22. 6. 1929 Náchod - 13. 10. 2018 Halifax

Oskar Sýkora vystudoval Jiráskovo gymnázium v Náchodě. V roce 1948 uprchl kvůli komunistickému státnímu převratu s rodinou do Kanady. V zahraničí pracoval nejprve v textilní továrně v Montrealu. Navštěvoval večerní kurzy angličtiny a získal bakalářský titul. Následně pracoval jako zubní technik, získal certifikát Certified Dental Technician (CDT) a první cenu za nejlepší umístění ve studiu dentální techniky. Poté dokončil večerní magisterské studium. Během roku 1959 promoval na McGillov Univerzity s titulem Doctor of Dental Surgery (DDS) a ve stejný den také dokončil studium na University de Montréal, Faculté des Lettres s titulem Ph.D. Na McGill University, kde se stal docentem a v roce 1972 odešel na Dalhousie University do Halifaxu. Zde pracoval do svého důchodu jako profesor.

Během svého života napsal 61 odborných článků přeložených do 6 jazyků, vydal 3 knihy, přednášel v 11 zemích světa. Roku 1999 obdržel ocenění za rozvoj stomatologie po celém světě. K jeho profesnímu zájmu patřila především technická stomatologie, v jejímž vývoji spolupracoval s Výzkumným ústavem stomatologickým v Praze i dalšími mezinárodními institucemi. Po 43 letech služby odešel roku 2002 ve věku 73 let z akademické kariéry i soukromé praxe jako profesor protetiky.
Oldřich Šafář

Oldřich Šafář

8. 2. 1921 Náchod - 6. 2. 2004 Náchod

Oldřich Šafář byl vášnivým čtenářem s celoživotním zájmem o historii se zaměřením na rodné město, malířství a numismatiku. Vystudoval dvouletou obchodní školu v Náchodě. Nejprve byl zaměstnán jako úředník u textilní firmy Mencl na Komenského třídě. Během druhé světové války byl totálně nasazen do Moravské Ostravy. Vydělané peníze investoval do budování vlastní knihovny.

Do roku 1947 pracoval na odboru Místního národního výboru v Náchodě. Následně byl zaměstnán na ekonomickém úseku Východočeských bavlnářských závodů. V padesátých letech vykonával funkci správce náchodského muzea. Od srpna 1969 pracoval jako vedoucí finančního odboru Městského národního výboru v Náchodě.

Oldřich Šafář se věnoval mnoha oborům - sběratelství, publicistice, numismatice, regionální historii atd. Sbíral obrazy i grafiku. Díky jeho iniciativě byla v Náchodě uspořádána řada výstav. Vydával velmi oblíbené publikace, jejichž byl často sám autorem, nebo se na nich podílel (Městské divadlo Náchod, Radnice v Náchodě, Škola v Náchodě, 120 let Hronu, Náchod 1254-1979, Umění kolemnás).

Je autorem příspěvků zveřejňovaných v regionálních periodicích. K městské kronice, kterou vedl od roku 1959, připojil redakci Náchodského zpravodaje.

V roce 1996 byl oceněn Kulturní cenou města Náchoda.
PhDr. Josef Škvorecký

PhDr. Josef Škvorecký

27. 9. 1924 Náchod - 3. 1. 2012 Toronto

Narodil se v Náchodě na Komenské třídě v úřednické rodině. V Náchodě vystudoval gymnázium a v roce 1943 byl úřady poslán jako nuceně nasazený do továrny jako pomocný dělník. Po skončení druhé světové války odjel do Prahy studovat medicínu. Záhy však toto studium ukončil a začal studovat angličtinu a filozofi i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolvování učil na škole v Polici nad Metují a později na sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Poté nastoupil jako redaktor Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (Odeon).

V roce 1968 odešel se svou ženou do exilu. V Torontu v Kanadě založili exilové nakladatelství pro vydávání českých knih. Od roku 1969 Josef Škvorecký přednášel na torontské univerzitě.

celou řadu povídek a románů, z nichž většina se odehrává na Náchodsku. Jeho literární prvotinou byl román Zbabělci, ve kterém zachytil svá studentská léta v Protektorátu a kde se poprvé objevilo jeho alter ego, hlavní hrdina Danny Smiřický. Jedním z nejznámějších děl se díky televiznímu zpracování staly detektivní příběhy s názvem Hříchy pro pátera Knoxe. K postavě Dannyho se Škvorecký vrátil v novele Konec nylonového věku a v románu o vojenské službě Tankový prapor, který byl v roce 1991 zfilmován. V emigraci dopsal a vydal román Prima sezónu, kterou pokládal za svou nejlepší knihu.
Tobiáš Štefek z Koloděj

Tobiáš Štefek z Koloděj

? - 21. června 1621 Praha

Narodil se v Náchodě v domku na místě, kde dnes stojí dům původní měšťanské záložny. V mladším věku vychovával šlechtické děti, poté se stal panským úředníkem a regentem všech panství rodu Smiřických. 12. února 1593 obdržel se svým bratrem Matějem erb a přídomek z Koloděj.

Poprvé se oženil 7. listopadu 1595 s Kateřinou, dcerou Jana Laštovičky, pak s Annou, vdovou po Danielu Pražákovi. Z prvního manželství vzešly děti Štěpán a Ludmila, z druhého Tobiáš a Anna.

Roku 1612 nabyl v Praze městského práva a byl zvolen mezi defensory konsistoře a univerzity. Za stavovského povstání v letech 1618-1619 působil jako direktor městského stavu, spolupodepisoval konfederaci učiněnou s jinými zeměmi, hlasoval pro zavržení krále Ferdinanda II. a zvolení Fridricha Falckého za českého krále. Roku 1619 se účastnil opravy justifikací a dedukcí svobodného práva stavů českých k volbě českého krále. Po porážce stavovského povstání byl od 21. února do 13. března 1621 byl vězněn v pražské novoměstské radnici a 29. března převezen na Pražský hrad a odsouzen hrdelní císařskou komisí ke ztrátě hrdla, cti a statků. Tento rozsudek Ferdinand II. 26. května 1621 potvrdil a 21. června 1621 byl při popravě 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze sťat.
Sláva Vorlová

Sláva Vorlová

15. 3. 1894 Náchod - 24. 8. 1973 Praha

Miroslava Johnová pocházela z rodiny hudebníků. Miroslava, zvaná Sláva, od mládí nezapřela hudební nadání. Chtěla se věnovat zpěvu, a proto ho začala studovat na Hudební akademii ve Vídni.

Z důvodu vážného onemocnění však musela studia zanechat. Přestěhovala se do Prahy, kde studovalahru na klavír a kompozici.

Po sňatku s podnikatelem Rudolfem Vorlem v roce 1919 se usadila v Praze a jejich vila na Barrandově se stala místem intenzivního uměleckého ruchu. Na sklonku války byl její manžel pro ilegální činnost zatčen a popraven. Od roku 1948 spolupracovala s básníkem a libretistou V. H. Roklanem, který se stal jejím dalším životním partnerem.

Sláva Vorlová je autorkou řady hudebních děl různých žánrů a díky vlastní metodě seriální hudební kompozice patří mezi nejoriginálnější české skladatele druhé poloviny 20. století. Některá její díla

(např. orchestrální suita Božena Němcová nebo zpěvohra Náchodská kasace) jsou inspirována rodným krajem.

Po Slávě Vorlové je pojmenován současný náchodský komorní orchestr.
Ing. Bohuslav Všetička

Ing. Bohuslav Všetička

25. 9. 1893 Náchod, Plhov - 19. 8. 1942 Berlín

Náchodský rodák, který odešel z rodného města v předškolním věku. Celý život se však odkazoval na to, odkud pochází. V roce 1911 ukončil s vyznamenáním nižší vojenskou reálku v Hranicích na Moravě a o tři roky později Vojenskou technickou akademii v Mödlingu. V období první světové války se stal příslušníkem čs. legií v Rusku. Za statečné vystupování během bojů na transsibiřské magistrále obdržel řadu vysokých vyznamenání a byl postupně povyšován až do hodnosti plukovníka. Do Československa se vrátil v roce 1920. O osm let později byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Ve třicátých letech se jeho druhým domovem stalo Brno. V období Protektorátu se Bohuslav Všetička zapojil do odbojové činnosti vojenské organizace Obrana národa. Dokonce se stal jejím zemským velitelem na Moravě. Již 29. února 1940 byl zatčen, 26. listopadu 1941 odsouzen k trestu smrti, který byl po deseti měsících vykonán.

Po významném náchodském rodákovi Ing. Bohuslavu Všetičkovi byla hned po válce v Brně pojmenována ulice. Její název zůstal nezměněn až do dnešních dnů.
Josef Zeman

Josef Zeman

14. 10. 1867 Smiřice - 12. 3. 1961 Praha

Po vystudování obecné, měšťanské i reálné školy absolvoval v roce 1887 učitelský ústav. Posléze nastoupil jako učitel na náchodské dívčí obecné škole. Aktivně působil v Učitelské jednotě Komenský, která pořádala v té době unikátní přednášky pro veřejnost. Díky působení na univerzitní půdě se seznámil s Tomášem Garrigue Masarykem. Zároveň se začal politicky angažovat v realistické straně. Josef Zeman se věnoval studiu české, německé, anglické a francouzské literatury, problematice slepců a pedopatologickým jevům, o které se soustavně zajímal. Díky své dlouholeté praxi ve školství získal zkušenosti s výukou mentálně postižených dětí. Uvědomoval si, že i postižené děti mají právo na vzdělání. Své zkušenosti získával i v zahraničí, a to především v Německu, kde se účastnil různých seminářů a kongresů na toto téma. Jeho záměr založit v Náchodě třídu pro postižené děti se však nepotkal s pochopením.

Od roku 1909 působil jako školní inspektor v Chotěboři, o 10 let později se stal na doporučení T. G. Masaryka zemským školním inspektorem. Vytvořil normy potřebné pro vznik pomocných a zvláštních škol.

Věnoval se také publikační činnosti, ve které psal o vzdělávání i světě nevidomých a slabomyslných.